rozvržení
v Rámci Osmanské vilāyet správy a francouzského mandátu, růst Bejrútu bylo plánováno, ale po získání nezávislosti v roce 1943 to bylo tak nahodilé, jak to bylo rychlé. Odhaduje se, že počet obyvatel města vzrostl 10-krát mezi počátkem 1930 a začátkem 1970, a městská oblast se rozrostla na trojnásobek velikosti to bylo v roce 1900. Do roku 1950 zůstalo několik stop Starého Města a většina z nich byla zničena v občanské válce v letech 1975-90.,
plány ulic a blokové uspořádání ve městě a jeho předměstí nejsou konzistentní ani jednotné. Ve většině čtvrtí, moderní výškové budovy, walk-up byty, slum činžovní domy, moderní vily, a tradiční dvoupatrové domy s červeně kachlovými střechami-to vše v různých stavech opravy-stojí vedle sebe. Po roce 1975 bylo bezpočet domů a bytů, zejména v západním Bejrútu, násilně obsazeno uprchlíky a squattery z venkovských oblastí, zejména z šíitských oblastí jižního Libanonu.,
centrální oblast centrálního Bejrútu (staré město) byla zničena během občanské války a stala se pásem zřícenin obsazených squaterem mezi východním a západním Bejrútem. Protože sporadické boje, k nimž došlo mezi soupeřícími frakcemi, centrální Bejrút nemůže být rekonstruován během války, a všechny obchodní odstěhovala k vytvoření nových prostor v Křesťanské a Muslimské strany města. Když válka skončila v roce 1990, vznikly silné rozpory mezi oficiálním a populárním názorem ohledně plánů na rekonstrukci starého města., Stálá vlastnická práva, která byla z velké části v rukou sunnitských muslimských a křesťanských vlastníků půdy, se střetla s tehdejší faktickou situací, že většina obyvatel squatterů v oblasti byli šíitští muslimové. Pokrok ve směru rekonstrukce v 90.letech byl tedy pomalý. Kombinace výplaty a eminentní domény vyčistila cestu pro rychlý rozvoj Bejrút Central District (BCD) v první dekádě 21.století. Investice se v roce 2010 zpomalily, nicméně uprostřed nestability v regionu.